Čtení na víkend: Sedm důvodů proč začít s canicrossem

Proč právě canicross?

Někdo z vás možná zvažuje, jestli by právě ten canicross nebyl tím, co by pro něho bylo to pravé ořechové a co by ho mohlo naplnit v blízké budoucnosti. Jedno je však jisté: záleží jen a jen na vašem rozhodnutí. Vy musíte chtít. Vy si musíte najít tu správnou motivaci, sami sobě si to zdůvodnit. Nepouštějte se do toho jenom proto, že to baví vašeho kamaráda nebo že vám to připadá atraktivní. Zvažte všechny klady a zápory, a pokud se rozhodnete … tak vítejte na palubě!

Důvodů, proč do toho jít, může být mnoho. Vycházejme z toho, že máte kladný vztah ke psům a není vám běhání odporné. Některé z důvodů si zde uvedeme:

1. spokojený pejsek

Máte pejska (nebo si ho chcete pořídit) a připadá vám běhání se psem jako dobrá aktivita, která by bavila, zaujala a byla vhodným pohybovým doplňkem nejen pro vás, ale i pro pejska.

2. fyzická a psychická pohoda

Chcete se více hýbat (ať už z roztodivných důvodů)? Chcete si vylepšit vaši kondici, zlepšit koordinaci pohybů, poznat své fyzické možnosti, cítit se psychicky lépe, nemít doma tlustého psa? I to je motivace.

3. závod je nejlepší trénink

Pokud máte sportovní ambice, baví vás překonávat sama sebe, raději závodíte, než trénujete (nebo vás nebaví jenom trénovat) a jde vám o výkon, potom spojte příjemné s užitečným. Právě na canicrossových závodech můžete „prodat“ to, co jste natrénovali (nebo jen naběhali). A pokud vám jde o to, vyzkoušet si na co máte, prožít si atmosféru a závod alespoň absolvovat, věřte, bude to stát zato.

Navíc v závodě se setkáte se situacemi, které jste v tréninku nepoznali a získáte zkušenosti, které vám nikdo jiný nepředá. Také poznáte soupeře, kteří vám v lecčems mohou poradit nebo od kterých můžete mnohé odkoukat. Závody ke canicrossu patří. Bez závodění je canicross jen během se psem. Přehled závodů je v naší TERMÍNOVCE

4. vítězství a úspěch

Mezi canicrossaři je řada závodníků, kteří dosáhli v tomto sportu svých velkých či větších sportovních cílů. Mnozí se začali běhu se psem věnovat až poté, kdy měli za sebou dlouholetou sportovní přípravu v jiných odvětvích (např. triatlonu, kvadriatlonu, atletice, běhu na lyžích, cyklistice nebo třeba ledním hokeji či horolezectví). Pro řadu z nich se stal canicross novou sportovní prioritou nebo motivací. Pro jiné zase doplňkovým sportem, kterému se věnují v nezávodním období své sportovní specializace. A někteří poprvé poznali ten pocit stanout na stupních vítězů. Canicross je i přes rozšiřující se členskou základnu malým sportem.

5. atmosféra závodů

S přibývajícím věkem dnes už pro mě asi ten hlavní důvod. Užít si atmosféru závodů se vším, co k nim patří. Pokecat se starými známými i novými kamarády, s nimiž jsme rádi, a kteří se sjíždí z celé republiky, a také si to s nimi rozdat… samozřejmě na trati (člověk se rád porovnává). Každý závod má svou osobitou atmosféru, za ty roky se vypracoval na určitou úroveň. Pořadatelé se snaží svou práci zkvalitňovat a závodníky vždy něčím novým překvapit. Je to pro nás společenská událost. Odpočineme si od všedních povinností, přijdeme na jiné myšlenky, a co nechceme, nemusíme. Ze závodů si odvážíme nové příběhy a zážitky.

6. nejen canicross

Canicross není jenom o běhání se psem. Brzy zjistíte, že je dobré zkusit i jiné pohybové aktivity a pejsek při nich může být také. Bikejöring, scooter nebo třeba skijöring jsou další mašerské sporty, při jejichž provozování vám stačí mít jenom jednoho psa. Mnozí se tak dostanou k jiné závodní disciplíně, nebo, a to zcela určitě, budou jezdit na kole nebo koloběžce se psem či běhat na lyžích se psem proto, aby se dobře připravili právě na canicross a zpestřili si někdy monotónní canicrossový trénink.

Také se často stává, že vaše domácí smečka se rozroste a vy zatoužíte po volání dálek a stanete se mašerem se vším, co k tomu u nás patří … tedy i se závoděním na karách a saních. Právě canicross může být tím odrazovým můstkem pro uskutečnění tohoto snu.

7. canicrossem vše nekončí …

… ale třeba začne vaše sportovní kariéra, která bude mít pokračování mimo závody sportů psích spřežení.

Jeden příklad na závěr: Renata Horáková, premiérová mistryně republiky v canicrossu žen z roku 1996, je v posledních letech běžkyní, která z českých závodnic běhá každoročně nejvíce maratonů. K maratonu se dostala od horolezectví přes individuální mašerské sporty.

Autor: František Burda